Springe direkt zu Inhalt

Po roce 1945 - okolnosti

Po válce ze z nuceně nasazených staly "zapomenuté oběti“.

Nacistická nucená práce byla i přes její odsouzení v norimberských procesech ve Spolkové republice Německo politiky a soudy po celá desetiletí označována za běžný doprovodný jev války a okupace a tím zároveň bagatelizována. Nebyla však uznána za specifické nacistické bezpráví. Zahraničním obětem nacismu tak jako tak v poválečném Německu nikdo moc nenaslouchal.

Osvobození a návrat domů

Po svém osvobození žili nejprve nuceně nasazení, deportovaní do Německa, jako "Displaced Persons“ v táborech a čekali na repatriaci do svých domovských států nebo do zahraničí na západ. Pro mnohé, zejména sovětské nuceně nasazené, nebylo v roce 1945 utrpení ještě u konce. Po svém návratu do vlasti byli paušálně podezíráni z kolaborace s Němci; někteří zmizeli ve stalinistických lágrech. Někteří trpí ještě nyní, zejména ve stáří, psychickými a fyzickými následky "totálního nasazení“. V mnoha východoevropských zemích dnes žijí často na hranici existenčního minima.

Zapomenuté tábory

Také tábory se staly "zapomenutými tábory". Baráky byly zbourány nebo po konci války dále používány jako ubytování pro uprchlíky nebo "gastarbeitery“. Rudá armáda např. zřídila v Sachsenhausenu a v Buchenwaldu nové speciální tábory, v Ravensbrücku kasárna. Dachau bylo využíváno americkou armádou; v areálu bývalého KT Neuengamme u Hamburku vzniklo justiční vězení. Mnoho táborů bylo až do 90. let yužíváno k průmyslovým účelům, např. tábor pro nuceně nasazené v Berlíně-Schöneweide nebo tábor pro válečné zajatce Sandbostel.

Připomínková místa a iniciativy

Brzy po roce 1945 byly sice na mnoha místech, zejména na hřbitovech, postaveny první pomníky obětem nacismu, většinou ale bez konkrétního vztahu k bývalým nuceně nasazeným. Teprve v 80. letech dvacátého století začaly četné lokální připomínkové iniciativy stále více upozorňovat na všudypřítomnost lágrů a osud nuceně nasazených v německé válečné společnosti. Na mnoha místech byly prováděny lokální studie, hledaly se stopy po nuceném nasazení a konala se setkání s pamětníky. Vše často provázelo odmítání ze strany místního a univerzitního establishmentu. Motivována národními vzpomínkovými debatami, třeba kolem památníku “Neue Wache“ v Berlíně, přetvořeného v roce 1993 Helmutem Kohlem, centrálního Památníku holocaustu, dokončeného v roce 2005, nebo odškodnění nuceně nasazených, se v mezidobí vytvořila hustá síť lokálních a regionálních památníků na místech bývalých nacistických táborů. Nuceně nasazení se tak postupně mohli zbavit statusu "zapomenutých obětí“.

Další informace