Springe direkt zu Inhalt

Nacistické tábory - okolnosti

Dotazovaní pamětníci byli ubytováni, případně vězněni, v různých kategoriích nacistických táborů.

Podle jejich specifické funkce rozlišujeme vyhlazovací tábory, koncentrační tábory, pobočné tábory, pracovně- výchovné tábory, ghetta, tábory pro válečné zajatce a tábory pro "civilní“ nuceně nasazené.

Vyhlazovací tábory

Vyhlazovací tábory jako Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka), Treblinka nebo Sobibor sloužily k plánované genocidě. Oběťmi byli miliony Židů a několik stovek tisíc Sintů a Romů. Pachatelé pocházeli primárně z řad SS a SD; odpovědné byly ale i státní instituce jako Říšské dráhy, které lidi do táborů transportovaly, a soukromé společnosti jako firma Topf & Söhne, stavitelé pecí pro krematoria.

Koncentrační tábory

Koncentrační tábory sloužily k uvěznění a izolaci, vykořisťování, ponížení a zastrašení. Na rozdíl od vyhlazovacích táborů zřízených v obsazeném Polsku se většina z 20 kmenových táborů nacházela na území "říše" – nejznámější jsou Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald a Ravensbrück. K vězňům – mužům, ženám a dětem – patřili političtí odpůrci, homosexuálové, Židé, Sintové a Romové, svědkové Jehovovi, "asociálové" a "kriminálníci". Toto dělení byla samozřejmě kategorizace vytvořená SS. Sloužila mj. k tomu, aby bylo možné proti sobě navzájem podněcovat různé skupiny vězňů, stigmatizované nošením různě barevných trojúhelníků. Z celkového počtu kolem 700 000 vězňů tvořili Němci méně než 10 %. Odpovědnost zde nesly SS, specielně Inspekce koncentračních táborů, a také Hlavní úřad pro hospodářskou správu SS v Oranienburku, ale také wehrmacht, který stále více přebíral úkoly spojené s dohledem nad vězni. Podniky jako IG Farben, Heinkel a Siemens zřizovaly od roku 1941 v táborech továrny, od roku 1943 tábory přímo ve svých továrnách.

Pobočné tábory

Od roku 1943 vzniklo v Německé říši přes 1 000 pobočných táborů (KZ-Außenlager) a vnějších pracovních oddílů (KZ-Außenkommandos), v nichž vězni koncentračních táborů vykonávali nucenou práci pro SS a pro státní i soukromé podniky. Existovaly různé kategorie pobočných táborů. Vedle menších pracovních oddílů SS, kdy nuceně nasazení pracovali v dílnách a při pomocných pracích, existovaly komanda na hledání bomb a oddíly provádějící opravy, dále pobočné tábory ve zbrojní výrobě (Siemens, Daimler, BMW atd.) a – nejvražednější ze všech – pobočné tábory v podzemních továrnách (organizace Todt, Hochtief atd.). Většina vězňů se zdržovala v pobočných táborech; kmenové tábory sloužily jen k registraci, správě a karanténě vězňů a také jako tábory pro umírající; zde si firmy vybíraly své vězně, byli zde školeni dozorci a dozorkyně.

Pracovně-výchovné tábory

Pracovně-výchovné tábory byly druhem "krátkodobých koncentračních táborů", které sloužily k ukáznění tzv. "odpíračů práce", především zahraničních nuceně nasazených. Tyto internační tábory, které nebyly zřizovány SS, ale regionálními úřadovnami gestapa, pronajímaly své vězně, kteří byli většinou uvězněni jen na pár týdnů, soukromým firmám na nucenou práci. Celkem existovalo kolem 200 pracovně-výchovných táborů.

Ghetta

Ghetta sloužila – jako mezistanice k likvidaci – k izolaci a vykořisťování deportovaných Židů. V Terezíně, Lodži, Varšavě, Rize a více než 600 dalších městech bylo v ghettech dočasně natěsnáno kolem čtyř milionů Židů. Odpovědné byly okupační jednotky a policie, které používaly tzv. “židovské rady“ (Judenräte), a také četné soukromé firmy jako Neckermann, které si v ghettu v Lodži zřídilo levnou výrobnu.

Tábory pro válečné zajatce

Tábory pro válečné zajatce byly provozovány úřadovnami wehrmachtu. Kromě sběrných a tranzitních táborů blízko za frontou existovalo v každém branném obvodu několik táborů pro důstojníky (tzv. offlagy) a kmenových táborů pro mužstvo a poddůstojníky (stalagy), a také tisíce pracovních oddílů při firmách a v zemědělství a lesnictví. Přes tři miliony sovětských válečných zajatců nechal wehrmacht vědomě vyhladovět. Zhruba dva miliony válečných zajatců vykonávalo nucenou práci pro německé válečné hospodářství, mezi nimi od roku 1943 také 600 000 italských internovaných vojáků.

Tábory pro civilní pracovníky

Z hlediska počtu byly ještě významnější tábory pro civilní dělníky. V Německé říši žilo v létě 1944 kolem 5,7 milionu "civilních" nuceně nasazených z 20 evropských zemí. Třetinu tvořily ženy; největší národnostní skupinou bylo 2,1 milionů "ostarbeiterů" z tehdejšího Sovětského svazu a 1,7 milionu Poláků. Mnoho ze zavlečených lidí bylo mladistvých, dokonce devítileté děti. V západní Evropě byli lidé posíláni na nucenou práci většinou do Německa. Ze Sovětského svazu bylo v roce 1942 každý týden odvlečeno z ulice 40 000 lidí. Po celé říši existovalo přes 30 000 táborů pro civilní pracovníky – baráky, do kterých táhlo a byly plné štěnic, nebo přeplněné hostince, tovární haly a přístřešky na lodě.

Další informace